10. 2. 2012

Přemýšlím, jaká jsou má očekávání. Dostala jsem pěknou řádku rad, jak se chovat, co dělat, jak mě budou brát a co můžu čekat – musím říct, že některé byly veskrze protichůdné: že budu jako exotické zvířátko nebo přesně naopak, dneska už jsou na Erasmáky všichni zvyklí a bude to pohoda. Že to bude v pohodě, neb všichni mluví anglicky, že tam jsou další jazyky na velmi dobré úrovni, nebo naopak, jsou neochotní mluvit jinak než německy, hlavně v pekárnách a jiných obchůdcích; a že jak na mě spustí dialektem, budu v háji, protože to je jiné kafe než Hochdeutsch (ehm, rozdíl mezi dialektem a spisovnou němčinou by mohl vadit leda tomu, kdo alespoň jedním z těch dvou mluví, takže toho se nebojím ;). Že je v Rakousku víra snad to poslední, co lidi zajímá, naprosto nemám čekat mladé v kostele, jako třeba v Brně (no co, alespoň nemusím hledat katolický kostel jako v Anglii :-) vs. bude to super, protože budu přece bydlet u sester na internátě, tam by mohla být dokonce i kaple, že? Mám si to pořádně užít, využít toho, že jsem v cizím prostředí, nikdo mě nezná a nabídne se mi neskutečné množství nových možností. X Být stejná, jako jsem, protože tak mě mají rádi, prdlá jsem a blbosti dělám furt, tak nemusím dělat nic spešl. Být hodná a často psát domů. Nechat doma telefony a zapomenout hesla od mailů, abych nebyla v kontaktu s ničím domácím a pořádně si to tu užila. Kdo si z toho má vybrat? Kdo mě zná a ví, jak jsem nerozhodná, tuší, že to pro mě není nic snadného si to všechno nějak přebrat:).

Když jsem jela o prázdninách do Anglie, pořád mě bombardovali e-maily s informacemi, kde je poblíž mě nějaká au-pair, kontakty na další Češky, abych se necítila sama a tak. Docela mi to lezlo krkem, protože jsem naprosto neměla v plánu trávit čas s Čechy (a skoro se mi to podařilo – čímž nechci říct, že ty holčiny, které jsem potkala, nebyly fajn:). Tentokrát to mám trochu podobně – i když mi nikdo kontakty necpe a musím přiznat, že jsem docela zvědavá, jestli je nás v Grazu z MU více (bo Anglistice nabízeli jen 1 místo – to moje samozřejmě;). Cena za uspokojením zvědavosti přes CZS by byla ale na můj vkus příliš velká (dostala jsem nabídku, že můžou můj kontakt rozeslat těm, co jsou v Grazu, že bych je chtěla kontaktovat – a to jsem se přitom ptala jen na info o tom, kolik nás tu bude – tak jsem si chuť na zjišťování nechala zajít :). Jistá podobnost ale s Anglií přece jen existuje. Jedu tu primárně kvůli studiu angličtiny, ale nějak se mi mluvit anglicky nechce. Spíš bych ráda využila toho, že budu bydlet na intru zdravotních sestřiček, a mít možnost oprášit to desetiletí pseudovýuky němčiny. No, uvidí se, v nejhorším to bude 5 měsíční duchovní obnova se silenciem :). Jaj, těším se :)

PS: Anežko, oni se tu skutečně všichni zdraví Grüβ Gott! :)