Kouknu na Signály a co nevidím: Článek o tom, "Jak jsme k Alfě přišla"*. Napadá mě - já jsem už napsala i tohle? No, to jsem dobrá, ale kdy jsem to stihla? To bych si přece pamatovala... Mé sobecké já se taky na chvíli vyděsilo, že teď už nebude mít o čem psát, protože všechno by mohlo být řečeno - ale naštěstí to tak nebylo :). Chtěla bych se kouknout na Alfu** z pohledu organizátorky.

Alfě (češtináři prominou:) jsem se dozvěděla poprvé od svého milého. Vzal mě na závěrečnou večeři (taktika dobrá, vskutku Alfí, chválím!) a ani nevím jak, ale ocitla jsem se na úvodní schůzce dobrovolníků-organizátorů.

První otázkou bylo, co nás na schůzku přivedlo a proč bychom se chtěli Alfy zúčastnit. Mé pomáhací JÁ nelenilo: „Mohla bych tu být užitečná.“ Pravdivé, to ano, ale o pár odpovědí dále jsem si uvědomila, jak chudé. Co tedy přivedlo do Alfy ostatní? Touha po Bohu a touha o Něm vyprávět dalším lidem. Dát hledajícím příležitost k tomu, aby se o Něm mohli něco dozvědět a povídat si o Něm. Vidí Alfu jako jediný smysluplný způsob, jak předat základ křesťanství a dát lidem možnost zažít si, co Bůh nabízí – společenství. A jak to udělat nevtíravě a přátelsky.

Dobře tedy. Tak já to balím, tady nemám co dělat...
A nebo ne, uvidíme, jestli i přes přízemnost prvních pohnutek budu k něčemu platná, je potřeba mnoho dobrovolníků – ne jen vedoucí skupinek, to nechám povolanějším, ale třeba pekaři buchet, chystači sálu, obsluha a pomoc v zázemí…
Jo, to snad půjde...

Na přípravné víkendovce jsem se poprvé přesvědčila, že Alfa je víc než jen technika "Make You Own Christian". Nalejvárnu ohledně kurzu jsem nečekala, protože víkend vedl kněz moudrý, přátelský a zkušený, znalec lidí a toho, kolik dovede člověk pobrat. Ale až na místě jsem si plně uvědomila, že jsme tam jedni pro druhé a jak je důležité, abychom se my hostitelé dobře znali, zasadili přátelství, abychom mohli hostům nabídnout skutečné společenství, ne jen Potěmkinovu vesnici.

Dlouho jsem váhala nad tím, jakou roli v týmu zaujmout. Asi aby mi rozhodování usnadnili, dali mi hned zpočátku roli vedoucí cvičné diskusní skupinky. Lidi, byl to stres, ale... bylo zaseto :). Nejsilnější pro mě asi byla chvíle večerních chval a příležitost k tomu, abychom se jeden za druhého modlili. Byla to má první zkušenost s přímluvnou modlitbou - a byla silná. Kéž tě Pán uschopní…

 

 

*https://irenat.signaly.cz/1409/jak-jsem-k-alfe-prisla

** Pořád se tu skloňuje Alfa - pro ty, co netuší, je možné kouknout na brno.alfakurzy.cz - je to tam docela hezky popsáno (a nebojte, nechválím to proto, že bych byla autorkou - autorem je jeden z týmu ;)