Potřebujete sociální kontakt? Mám radu – kojence do šátku a vyražte někam šalinou.

Chystali jsme se s manželem na víkend k rodičům, a protože Mimínek má až do svých tří let nárok na jednoho šerpu zdarma, měla jsem privilegium jet šalinou. Samozřejmě jsme vyráželi trochu pozdě, tak jsem se trochu bála, abychom to stihli.

Čekala mě jízda v tu nejhorší dobu, v pátek kolem třetí, a ještě ke všemu se na ostrůvku začaly kupit podivné existence. No potěš.

Ke dveřím jsem se kvůli lidem záměrně moc nehrnula, takže jaké bylo mé překvapení, když jeden z chlapisek houkl na ostatní: Pozor, nechte paní s dítětem! Slušně jsem poděkovala a vystoupala po schůdcích nahoru. Hm, to se dalo čekat, plno. Ještě že nejedu daleko.

Vtom se zvedla jedna paní a nabídla mi místo. Byla podstatně starší než já, a tak jsem se vytasila s výmluvou, že bych musela sundávat batoh. Paní briskně kontrovala, že mi ráda pomůže, a už byla na nohou. Chlapi kolem mě byli očividně uchváceni kojencem v šátku a spontánně se se mnou dali do řeči, stejně tak ta milá paní. Dozvěděla jsem se něco o jejich dětech, a oni naopak třeba to, že hemangiom (červený flek, co má Mimínek na hlavě a děsí lidi) by měl zmizet, než se ožení.

Paní očividně nebyla tak stará, aby trpěla výpadky paměti, a tak mi ještě před vystupováním pohotově pomohla s batohem na záda, mile se rozloučila, a pánové mi opět udělali prostor k výstupu.

Vyrážela jsem nervózní, přijížděla pak velmi rozveselena. Bohu díky za ty lidi, je borec. A Mimínek ledoBOREC!