Kamarádi, když se brali, vytvořili si svatební web. A na tom webu mají nejen fotky představební a svatební, ale také posvatební a také občasné novinky. Protože jsem jim za jejich ohlédnutí moc vděčná, řekla jsem si, že se po stěhování pokusím o něco podobného. Jednou se nám třeba bude lépe vzpomínat na naše podhorské začátky ;-).

Budou to 4 měsíce, co jsme se přestěhovali. Jsem moc vděčná za to, že vše proběhlo v teplém létě a že teď můžu přihlížet barevnému podzimu. Mám pocit, že jsme tu odvždy a pomalu se připřavujem na zimování.

Doma jsme už zabydlení, ustálil se nám jídelní a odpočinkový kout, a Láďa vyrobil polici na knihy, která ale spíš supluje zvýšený odkladní prostor věcí, které nechceme mít ožužlány či rozbity Mimínkem :). Jedna police zoufale nestačí, ale zase pod postelí se na knihy alespoň nepráší...;-).
 
Láďu to v práci stále baví. Sobotu strávil na výlovu nějakého rybníka, tak bude mít den dovolené k dobru. Do práce jezdí o něco dřív a je doma kolem půl čtvrté, což je super!
V říjnu jel do Brna na nějakou další konferenci, a tak jsem se k němu nasyslila do auta. Sešlo se toho docela dost na zařizování, ale stihli jsme skoro všechno. Chtělo by to ale v Brně alespoň týden, abych se mohla potkat se všemi kamarády...
 
Mimínek...
  • udělal oproti září neskutečný pokrok: leze jak fretka (= rychle a po čtyřech ;-), hlavně když má motivaci v podobě maminky nebo kabelu, a staví se u nábytku (proto ta police). Taky přestává klečet a už častěji sedí. S tím, jak se postavil, mi přijde, že se taky posunul výrazně chápáním - změnil se mu pohled a je jako homo sapiens. Když je všechno v pohodě, říká tátata, když se zlobí nebo je unavený, tak zase mámámá. Nevím, jestli si to brát osobně :).
  • Tento týden se mu prořezaly spodní dva zuby a musím říct, že jsou pořádně ostré. Naštěstí se to obešlo bez větších nepokojů. Ještě že je neměl, když jsme byli  u bratra na chatě na houby, nic by před ním nebylo v bezpečí!

  • Jednou týdně chodíme na plavání, a přestože jinak trpívá výraznou maminkytýdou, paní cvičitelka je bezkonkurenčně nejzajímavější osoba, kam se na ni máma hrabe. Jedinou šanci zaujmout mám když dělám bubliny do vody :). Jednou šel plavat taky s Láďou, když jsem byla nachlazená. Sluší jim to, chlapům, co říkáte?
Láďa je s Mimínkem hodně a skoro každý den vozí tchýně. Je to velká pomoc, třeba někdy stihnu uklidit, vyprat, usnout nebo si dát vanu. (Hádejte, co dělám nejraději?) Taky jsem se dostala k šicímu stroji a už máme nosící kapsu (ehm, po půl roce sbírání odvahy...) a polštářky. Dostali jsme obří dýni, a tak jsem ji likvidovala na mražák, a testovala recept na slaný koláč quiche, mňam! Začíná ze mě být matka v domácnosti, že?
 
Minulý týden jsem byla poprvé na modlitbách matek a musím říct, že se mi tento formát moc líbí. Základ je pevně daný, jsou tam jak modlitby společné, tak i vlastními slovy za děti, čte se krátce z bible... Kéž ponese plody.
Díky MM jsem zjistila, jak je místní katolická komunita provázaná, skoro všichni se mezi sebou znají :). Je celkem milé slyšet při představování, že se manželé znají a třeba kamarádí.
 
Co se ještě dělo?
Na sv. Václava jsme byli na Pouti ke kořenům, přidali se nakonec i rodiče, což z pouti udělalo rodinnou událost. A když už jsme byli na severní Moravě, podívali jsme se i k bratrovi na chatu. Padlo nám za oběť několik obřích bedel - byly moooc dobré!
 
Teď jsou u nás na návštěvě moji rodiče a navštívila nás dokonce i sestra.
Moc se těším, až se najdou další odvážlivci, třeba @Marteo a @Foby ;-)
 
A poslední novinka: ostříhala jsem se. Z pohledu milovníků dlouhých vlasů asi nic moc změna, ale já jsem spokojená :).
Fotku nemám - budete muset přijet ;-)