Bylo nebylo, žila byla jedna princezna, která se pranic netěšila. Tedy – těšila se z mnoha věcí, ale nemohla najít nic, NA co by se těšila.
Jednoho dne, když jí to došlo (protože její dny nebyly vůbec prázdné či promrhané), se modlila takto: „Pane Bože, život bez těšení je takový… nemastný neslaný. Trápí mě to. Dej, abych se zase dovedla těšit.“
Pán její modlitbu vyslyšel, ale udělal to tak, jak by ji to nikdy nenapadlo: dal jí dítě a zařídil, aby se přestěhovala na konec světa.
A tak se teď princezna těší:
- že královna babička bude hlídat miminko a ona si dá koupel, kterou neopustí, dokud bude voda dost teplá (nebo dokud ji nepřijde hloupé připouštět horkou),
- až se její princ vrátí domů z kralování a budou si povídat, nebo spolu půjdou projít, nebo obojí,
- až se sejde s ženami na modlitbách matek a až půjde s miminkem plavat,
- na nové cvičení a zkoušení cizích loktuší,
- na cestu do dřívější domoviny a setkání,
- až je na konci světa navštíví přátelé,
- na křtiny v Krkonoších a Vánoce v Mariánkách.
Ale tohle ještě není všechno. Abyste věděli, že naše princezna je žena, jako každá jiná, tak vám prozradím ještě něco.
Těšila se, až odloží korunu z vlasů, a teď se těší, až jí zase narostou.
…, až se miminko začne otáčet, a teď se těší, až pochopí, že se nemá otáčet, když ho přebaluje.
…, až se miminku prořežou zoubky, a teď se těší, až ji přestane kousat při kojení.
…, až miminko usne, aby si mohla alespoň odskočit beze strachu, že mezitím cos rozhraboší či pozře něco nepoživatelného, ale teď se těší, až se vzbudí, aby se nemusela bát, že spadne z postele.
A jak to máte s těšením ve vašem království?
Jakákoli podobnost se skutečnými událostmi, lokalitami či osobami, ať živými nebo mrtvými, je naprosto záměrná.
Komentáře
Jsi dobrá ☺?
Lucie-J V jakem ohledu? :)
Moc hezky píšeš, takove pohlazení po duši☺
Jak to máme s těšením? Po měsíci se třemi dětmi musím konstatovat, že nijak. Obdobně se vytratilo všechno stýskání si, touha po tom být někde jinde, dělat něco jiného... Prostě na to není čas a mentální kapacita. Tak třeba taková těšící se myšlenka: Už aby děti spaly! - Vyžaduje, aby se někde v mozku (nebo kde) vůbec takové těšení odehrálo. Jenže miminko pláče, tak se řeší, jak ho utěšit. Nebo se poblinká, tak se řeší, do čeho ho převléct (když už se dneska poblinkalo asi pošesté), do toho dvouletá ukecaná pusu nezavře, takže mozek vymýšlí odpovědi na nekonečnou otázku Proč? A když už se ti dva utiší, takže by mozek třeba i mohl začít přemýšlet o tom, na co se vlastně těším, vyskočí odněkud ten nejstarší a zařve: "Ninjago!!!" - Já mám dojem, že mě mateřství začíná konečně naplno bavit.
@Kollenka Kez baveni vydrzi (a vy taky, at vydrzite, at mate nejaky spanek ?)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.