Chtěli jsme vesnici? Tak tady ji máme. I s mandelinkama. Na nohy pantofle, na hlavu slamák, do ruky zavařovačku s vodou a hurá zanořit sebe do řádku. 

První překvapení na sebe nedalo dlouho čekat. Nikde nevidím ty žlutočerné tvrdé brouky, které si pamatuju z dětství! Zato se brambory jen hemží červenými slizoidními potvorami různého stupně masitosti. Brrr.

Mandelinka - larva

Při likvidaci tohohle škůdce jsem se dozvěděla spoustu věcí. Třeba že:

  • setřepat mandelinku nestačí - chvíli dělá mrtvého brouka a pak vyleze zpátky nahoru. Fakt, věřte mi.
  • poctivé sbírání vyžaduje čas, dost času. A trpělivosti. A bolí z něj záda.
  • pokud nemám moc času, posbírám pravidelně alespoň dospělce - množí se rychle.
  • kde je hodně červených larviček, hledám blízko dospělou mandelinku. Nebo dvě.
  • malá larva jde na rozdíl od dospělé mandelinky poměrně dobře rozmáčknout (ale je to hnus, chce to fakt velkou zavařovačku s vodou*).
  • kde je alespoň jedna dospělá mandelinka, hodí se prohlédnout listy - někde jistě budou žlutá vajíčka.
  • stojí za to koukat na natě z různých úhlů, zblízka i z dálky, sem tam se otočit, rozhrnout nať.
  • občas ten "lov" odnese i nevinná beruška. Čest její pamá-tečce.

Nakonec se z toho sbírání, ke kterému jsem si zapomněla vzít něco k poslechu, stala malá duchovní obnova. Boj s mandelinkou mi totiž připomněl zápas s hříchem. Přála bych si, aby mě hřích naplňoval stejným hnusem jako tihle brouci.

mandelinka dospělá

Zdroje obrázků: larva z Nohelgarden, dospělec Wikipedia C00

*Poznámka pro netrénované sběrače: Mandelinky můžu buď nechat umřít stářím, rozmáčknout, nebo utopit. Já volím tu třetí možnost, neboť macerace mandelinek je bioekologická, šetrná a humánní. A hlavně mnohem méně barví prsty.