Jestliže nejste schopni nikoho naštvat, nemá cenu pouštět se do psaní. (Kingsley Amis) ... a přece to zkouším :)
Díky tomu, v jakém prostředí se pohybuji, znám myslím docela dost kněží. Mladí, staří, malí, velcí, společenští, tišší, přemýšliví, vědátoři, lidští, praktici i teoretici, formální více i méně. Ke všem mám úctu, mnohé mám ještě ke všemu hodně ráda.…
Myšlenky se mi v hlavě honí už docela dlouho, teď je asi čas hodit je na virtuální papír. Chci psát o knihách, hudbě a televizi. A o tom, že pokud si do hlavy pustím 'trash', je tu jisté nebezpečí, že co z té hlavy začne vypadávat, bude... taky…
Musíme se zranit, abychom věděli, že si také dovedeme odpouštět. Stane-li se, ať jsme si zároveň uzdravením. Buď s námi a proveď nás vším tak, aby rána byla ne od zubaté pily, která se špatně hojí, ale jako čistý řez skalpelem, který nás zbavil toho…
Program Magis v centru Vedruna byl zaměřen na práci s dětmi. Nerozuměli jsme jim ani slovo a stejně tak oni nám. O to větší to ale byla výzva (a děs:D). První den jsme se jen rozkoukávali, hodně překáželi a trošku se zapojili do výroby lvíků, další…
Zase svatba. Jé, jedou tam další kamarádky, no tak to bude skvělé setkání! Ano, nejsem zvaná na hostinu ani na posezení, ale to nevadí, vždyť svateb je teď jako máku, navíc ženicha neznám a se spolužačkou jsem se viděla naposledy loni v létě na…
Mám před sebou snad tu nejbláznivější fotku s mým milým, která je cokoliv jiného, než normální (ne, nevložím ji tady :D), a přemýšlím o rozhovoru, který jsme dnes vedly s kamarádkou. Je čerstvě vdaná, a když jsme si povídaly o tom, jak to u nich…
Brazilci k nám byli velmi pohostinní a vřelí. Přípravný Magis týden jsme strávili v různých státech Brazílie, kde jsme plnili specifické poslání. My bydleli v Campinas, asi 100 km od Sao Paula, v centru Vedruna, které zajišťuje volný čas dětí v…
Chtěla bych střídat pozitivní náměty s těmi ostatními, ale teď ve mě při vzpomínce na Salvador a Rio rezonuje jen jedno slovo: hluk.Abych se uvedla - nemám ráda hluk. Pro některé jsem zvířátko. Hluk mě děsí. Panikařím, snažím se zmizet, někam se…
Tak tohle je jedno z přirovnání, které mě v interview s papežem zaujaly. Zasáhlo mě, protože z velké části vystihuje můj pocit z Brazílie... Když jsme doletěli do Salvadoru, kde začínal jezuitský předprogram, naložili nás do velkého, luxusního…
Pokud vím, od nás z farnosti jsem byla jediná, kdo jel do Ria. Nikde jsem se o tom nešířila, a proto mě překvapilo, když se mě kamarádky ptaly: „Tys tam byla? A jaké to bylo? Musel to být zážitek…“ Otázky to jsou dobré, sama bych se na ně taky ptala…