Jestliže nejste schopni nikoho naštvat, nemá cenu pouštět se do psaní. (Kingsley Amis) ... a přece to zkouším :)
Tak. Za chvíli začne první hromadné přípravné setkání před novým během kurzu. Mám to na starosti a cítím rozechvělost, přemýšlím, kteří pomocníci přijdou a jakým přínosem jim dnešní schůzka bude. A tak se modlím a doufám, že Pán pomůže najít slova…
Kouknu na Signály a co nevidím: Článek o tom, "Jak jsme k Alfě přišla"*. Napadá mě - já jsem už napsala i tohle? No, to jsem dobrá, ale kdy jsem to stihla? To bych si přece pamatovala... Mé sobecké já se taky na chvíli vyděsilo, že teď už nebude mít…
Ahoj kamarádi, pokud zrovna neživořím v práci, tak teď hodně žiju Alfou. Pořád o tom mluvím, pořád kvůli ní někam mailuju, modlíme se za ni... Ještě jsem o ní ale nepsala. A tak jsem si řekla, že když je to jedna z věcí, co mi teď dělá radost,…
Asi zažívám na vlastní kůži pravdivost rčení, že až jsme něco ztratili/nemáme, teprve potom si uvědomíme, jak jsme to měli rádi/potřebovali/... Uvědomila jsem si i věc jinou - člověk dovede dělat ledacos i nepříjemného, pokud v tom najde nějaký…
Chtěla jsem začít článek "Díky za každé nové ráno", ale pak jsem si řekla, že by to bylo zavádějící a že je třeba pojmenovat věci pravými jmény - toliko k názvu. Jsem druhý týden v práci. Všechno, co by se mi mohlo nelíbit, se mi nelíbí: dojíždění,…