V poslední době se kolem mě rojí knížky, články, úvahy a přednášky týkající se toho, že je někdo nezadaný a jak to nese. Hodně jsem přemýšlela nad tím, jestli knížku o životě bez manželství vůbec číst, jestli pak neupadnu do deprese, že nikoho nemám; jestli rýpat do mé spokojené stability a uvažovat nad tím, že to jde taky prožívat jinak - trápit se, cítit osaměle, toužit po partnerství s jiným člověkem. Mít strach ze strachu jak... hloupé!
Hloupými vtipy jsem urážela ty, kteří se rozhodli na přednášku o životě singl jít. Ale proč? Vždyť na tom není nic špatného, vzpamatuj se!!!
Ne, němela to být urážka těch, kdo jsou sami a hledají řešení... Až později mi došlo, že to byla moje vlastní obrana. Obrana před tím, že bych měla být litována druhými kvůli tomu, že z nikým nechodím. Že jsem singl. Nepotřebuji cizí lítost, nejsem divná, jsem v pořádku, není na mě nic špatně (tedy jo, je toho dost, čím jsem specifická, ale to je tak nějak... normální...). Předem se bráním tomu, aby mě jiní litovali. Jak... hloupé. Ale díky tomu jsem si něco uvědomila.
Zkouším nedělat stejnou chybu, která tolik popuzuje mě... Utěšuju ty, co jsou sami, trápí se, touží a jejich touha se nenaplňuje. Nelituji je. Cítím s nimi. Trápím se s nimi. Raduji se, když nacházejí naději. V tom je rozdíl! (sebe)Litování dovede pomalu nahlodat sebeúctu...
Omlouvám se těm, tkeré jsem kdy litovala místo toho, abych s nimi cítila, sdílela jejich pocity a byla jim oporou... Mrzí mě to. Odpusťte, pokud jsem ranila a ani o tom při své slepově nevím...
Bože, mám v sobě hodně něhy a lásky, kterou chci předávat dál. Zdrojem lásky jsi Ty, nekonečný, pramen, který nevysychá, i když si to ne vždy uvědomuji... Láska většinou touží po vyjádření právě ve vztahu k druhému člověku, ale...
Pomoz mi, prosím, milovat právě Tebe láskou plnou a opravdovou...
Uč mě milovat také sebe i své bližní, abych byla lépe připravena milovat toho, ke komu mě snad voláš.
Komentáře
V nadpisu je položena spíše filozofická otázka. Neznám na ni jednoznačnou odpověď, ale pokusím se zde zamyslet...
Lítost je stav - pocit nad tím, že se něco stalo (nebo nestalo) tak, jak bych byl radši, aby se to stalo (nebo nestalo). Vztahuje se k něčemu "neovlivnitelnému" (např. časově v minulosti, ale také na budoucí okolnosti, na nějž člověk nemá zásadní vliv anebo má vliv, avšak nemůže jednat jinak). Je to v podstatě nesouhlasný postoj - odmítnutí něčeho, co (z pohledu daného člověka) nelze změnit.
Soucit je stav, kdy se empaticky vžívám do situace druhého člověka, chápu jeho problémy a snažím se mu vyjít vstříc (pomoci mu). Soucitem není vcítění, jehož účelem je poškození druhého, soucitem není ani neutrální postoj. Soucitem tedy není negativní nebo pasivní přístup ke druhému, ale pouze aktivní kladný přístup.
Lítost vztažená na druhou osobu je neutrálním přístupem (k té osobě), kdy sice chápeme situaci druhého (zaujímáme sice nesouhlasný postoj s touto situací), ale nijak do ní aktivně nezasahujeme. Soucit však jde dále - pomáhá (slovem, pohledem, úsměvem, hmotně...)
Př.: Lituji, že nemáš kolo (lítost). Hele, tak půjč si moje (soucit).
Takže za mě: lítost se nerovná soucitu. Ale takové těžké otázky a hned v nadpisu nám - čtenářům, nedávej. ;)
Díky za obsáhlé zamyšlení, upřímně, nečekala jsem žádnou reakci tohohle typu :)
Kdyby tady byly k dispozici matematické znaky, pak by nadpis vypadal asi takhle: Lítost [nerovná se] soucit! ;)
V programátorské hantýrce by se dotaz, zda se strany výrazu sobě rovnají zapsal takto (syntaxe JavaScript - nezkrácený zápis):
if (lítost != soucit){
alert("Nerovná se!")
}else{
alert("Rovná se!")
}
;o))
hmm, windows umí hodně znaků, ale přeškrtlé rovnítko asi fakt neexistuje.
Možná lítost ╪ soucit. Nebo <>.
Zajímavé jsou ♂ ♥ ♀ Já ► ♪ ♫ a venku ☼ a Bůh ≈ α Ω....
Trvám na dvouznaku "!=" - ale platí vždy pouze pro výrazy, které se mají vyhodnotit (tedy spíše jako otázka, jestli to tak skutečně je) nikoliv jako přiřazení v matematickém smyslu :). Jinak znaménko není rovno (pokud se vám zobrazí správně) je zde ;) ≠ :)
jankovar: Napiš tak celou povídku, mohlo by to být zajímavé :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.