Nedávno se mě někdo ptal, co si myslím o jednom verši. Znáte mě, já tomu přemýšlení moc nedám, ale že to je Někdo, řekla jsem si, že pro jednou mi to nemůže uškodit. A když už jsem se přemohla jednou, toš mě napadlo podělit se i zde...
Verš
Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. (1.J 4, 18)
považuji za neobyčejně pravdivý.
Pohlížím-li na lásku jako na vztah, pak tam strach skutečně nemá místo. Není ale strach jako strach a naše reakce na různé strachy jsou taky různé.
Strach z druhého, potřeba něco tajit, obavy z toho, jak člověk před druhým vypadá, co může a nemůže druhému říct, aby se neblamoval, strach, jestli bude přijat takový, jaký je, jež plodí přetvářku... Takový strach podle mého lásku zabíjí. Myslím, že Jan měl na mysli právě tenhle rozměr strachu, který naznačuje nepřijetí sebe nebo druhého.
Strach o druhého ale není úplně neobvyklý (třeba z toho, že bude druhý trpět, nedej Bože, aby dokonce naší vinou, obava, abychom se neodcizili, strach ze ztráty...). A asi je i přirozený a pramení právě z lásky? Proto bych asi tolik nad těmito strachy nelámala hůl... Snad bych jen koukala na to, aby to nebyl strach paralyzující, omezující, plodící nedůvěru, ale aby se proměnil v laskavou milující obezřetnost, která chce skutečně a čistě dobro druhého, zatímco ho plně respektuje v jeho svobodě**.
** Což dovede jen Bůh, ale Tím bych se nenechávala odradit, i tak má podle mého cenu se o to pokoušet :)
Ale viděno v širším kontextu, nemůže tento "dobrý/přijatelný/pochopitelný" strach o druhého následně zaplevelovat náš vztah k Bohu? Neukazuje, že Mu nevěřime dostatečně, že se o nás postará a že dovede všechno špatné, co člověk zpatlá, přeměnit v něco dobrého a že nás naučí odpouštět? Že si neuvědomujeme, když nám někoho vezme, že ten člověk už je opět doma a snad nadmíru čťastný a my už se o něj nemusíme bát, snad jen za něj modlit, abychom se alespoň pokusili napravit případné něco, co teď stojí mimo čas a prostor?
Z tohohle pohledu je i ten "dobrý" strach strachem, který svědčí o tom, že ještě nejsme dokonalí v lásce...
Láska se těžko měří, ale snad by (absence) strachu mohla být jednou z věcí, které pomohou posoudit nezměřitelné.
............................
Komentáře
Doprostřed našich strachů, do našich zabarikádovaných srdcí vstupuje Ježíš a říká´: „Pokoj vám.“
Neřekl bych obecně, že strach je 'špatný'. A myslím, že ani sv. apoštol Jan to na mysli přímo takto neměl. Pokusím se uvést příklad (či podobenství chceš-li) dvou "strachů":
Je zima. Všude mráz a bílá fujavice a já stojím nad propastí mezi vrcholky hor, mezi nimiž jsou natažená jen dvě lana. Jedno, po kterém se přechází, druhé, kterého se mám přidržovat. Propast je hluboká a namrzlá lana se houpají větrem. Mohl bych se lehce dostat do bezpečí; stačí se vrátit cestou do opuštěné chaty, odkud jsem přišel. Anebo mám snad překonat propast a dojít do nedaleké vesnice? Přemítám, zda vůbec propast přejít - pochopitelně mám strach (jen blázen by jej neměl). Stačí chybný krok a lana jsou namrzlá. Noha zklouzne, ruka se smekne já padnu do mrazivě nekonečné bílé hloubky.
Jenže v chatě ani zde nejsou žádné mobilní Signaly.cz a jinak než po lanech se do vesnice nedostanu. A ke všemu si kamarád zlomil nohu. Otevřenou zlomeninu jsem převázal, ale i přes zaškrcení zranění stále krvácí a bez lékařské pomoci pro něj příběh nedopadne šťastně. Vím, že ve vesnici je vrtulník i veškeré vybavení.
Na druhou stranu se prostě musím dostat stůj co stůj. Přestože se (oprávněně) strachuji o sebe, zároveň mám (nazvěme to) starost o svého společníka... Možná si to v tu chvíli ani neuvědomuji, někde v podvědomí však cítím, že 'láska strach zahání', proto se odhodlaně chytám lana...
Starost není přímo strach a strach (sám o sobě) není přímo špatný - je to jen obrana před škodlivými, neuváženými až zbrklými činy... Ale "Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce." A "...jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat." (1.Jan: 4,11)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.